Už nikdy nechci do Čchung-čchingu!

Nedávno jsem v českém překladu jedné knihy narazil na zmínku o čínském městě Čchung-čching. Za použití důvtipu (a podle přiložené fotky) jsem poznal, že se jedná o město, které je jinde ve světě (byť ne všude) známo jako Chongqing. Co mě zpočátku zmátlo, byl český přepis čínštiny, který již v roce 1951 vytvořil významný sinolog prof. Švarný. Tento přepis, jenž nám má přiblížit čínskou výslovnost, je v českých médiích používán dodnes. Je podstatné, jaký přepis čínštiny používáme?

Pokud Češi hovoří pouze česky a žijí izolovaně od cizinců, je víceméně lhostejné, jaký přepis zvolí: důležité je pouze to, aby všichni Češi používali stejný přepis, jinak by byly rozhovory o čínských reáliích poněkud komplikovanější. (Řečeno jazykem ekonomie, jedná se zde o koordinační problém, který je analogický problému, zda jezdit na silnici vlevo či vpravo.)

Od roku 1951 se však svět změnil: v Číně v roce 1956 vznikl pinyin - hlásková abeceda, která byla samotnou Čínou o dva roky později uznána jako oficiální přepis čínštiny do latinky. Ostatní státy postupně začaly pinyin též používat a pinyin se stal v roce 1982 mezinárodním standardem podle ISO. Změny se udály i v Česku: Češi jsou stále méně izolováni od ostatních národů a mluví více jazyky. Co tyto změny znamenají? Stručně řečeno, pro Čechy je stále nákladnější používat specificky český přepis čínštiny: pokud nyní čtou texty o Číně v angličtině (která zpravidla používá pinyin), musejí se s pinyinem seznámit. Pokud navštíví Čínu, opět se bez pinyinu neobejdou. Jsou tak celkem zbytečně nuceni znát dva různé přepisy (případně musí k převodu mezi různými přepisy použít překladač).

Zdá se, že nazrál čas opustit specifický český přepis a "zkoordinovat" se tak se zeměmi, které pinyin již používají (nelze totiž očekávat, že by ostatní země - včetně Číny - akceptovaly Švarného přepis). Náklady této změny by nesli pouze lidé, kteří jsou obeznámeni pouze s českým přepisem a nikoli s pinyinem (těchto lidí nebude pravděpodobně příliš mnoho a navíc budou postupně ubývat). Výnosy potom budou plynout všem, co čtou či budou číst o Číně v cizích jazycích nebo do Číny zavítali či zavítají (těchto lidí by mělo naopak přibývat). Některé české texty už směle pinyin používají. Doufejme, že o Čchung-čchingu už nikdy neuslyším!

(O změně konvencí jsem psal také zde.)