Z článku Petra Bartoně (Lidové noviny 3.2.2014):
„Do
roka a do dne pryč s vámi, vrahové z Wallstreetu!! Ne, vy nebudete
vládnout světem vy nevnutíte nám svůj řád plný hladu, bídy, otroctví.
Dnes každý dělník dávno ví, že v řadách našich bují síla, ta, jenž svět v
ráj obrátila!!“
Angažované umění není samozřejmě výmysl komunistické diktatury, používal je každý mocipán dějin k upevnění svých představ o „ráji“, v nějž svět obrátil. Svobodná společnost vyznačuje se pak tím, že vedle oficiálního angažovaného umění, na které musí všichni přispívat daněmi, existuje i spontánní angažované umění „zespoda“, při jehož komerční tvorbě nikdo nikoho neokrádá. „Vlk z Wallstreetu“ je nejnovějším z řady filmů, jež si v posledních letech berou na paškál svět vysokých financí. V něm existuje, jako ostatně v každé lidské činnosti, spousta nešvarů, a je škoda, že Vlk chápe Wallstreet zhruba tak málo, jak jej chápe dělnická pěst. Novodobí „vrahové“ se tak dokonce mohou radovat, že film odvádí pozornost od skutečných problémů.
...
Ano, dnes již asi není pochyb o tom, že se finančníci nedostatečně pojistili proti riziku; pře trvá jen o příčinu. Mohly za to vlády tím, že se nikdy ani nepokusily vyvrátit spekulace, že by případný krach zalepily penězi z berní, tvrdíce, že krach by byl příliš drastický („too big to fail“), a tak si na takové vykoupení finančníci vsadili? Nebo krach způsobily vlády již dříve přímou podporou rizika, ať už skrze své hypoteční agentury Freddie Mac a Fannie Mae, nebo šířením mýtu o nemožnosti státního bankrotu, nyní Řeckem úspěšně vyvráceného? O těchto problémech Wallstreetu Vlk vůbec nepojednává.
...
Vlkova firma prodává akcie, které nikdy na burze nebyly nebo z ní byly vyřazeny. Jakkoli jsou výdělky vysoké, nepohybuje se ve světě vysokých financí. Neobchoduje na Wall Street nýbrž na předměstí a sen o zbohatnutí neprodává investorům nýbrž obyčejným, spíše chudším lidem, kteří pozlátko Wallstreetu znají jen z televize a chtějí snít sen o rychlém zbohatnutí (tak jako hráči výherních automatů či sportky). Vlk má sen stejný, ale nutně jen jemu se splní. Je to takové modifikované letadlo: nakoupí za pakatel bezcenné papíry, které pak začne prodávat neinformovaným, jejichž poptávka sama o sobě zvýší cenu papírů, na kterých tak Vlk vydělá. Na trzích s malou likviditou je velice jednoduché ovlivnit cenu, u akcií ČEZu to bude těžší. Nevyhnutelný krach pak na konci pyramidy svede na nepředvídatelnost trhu. Ekvivalenty v českém prostředí tak můžeme hledat spíše v bláhových slibech porevolučních kampeliček.
Angažované umění není samozřejmě výmysl komunistické diktatury, používal je každý mocipán dějin k upevnění svých představ o „ráji“, v nějž svět obrátil. Svobodná společnost vyznačuje se pak tím, že vedle oficiálního angažovaného umění, na které musí všichni přispívat daněmi, existuje i spontánní angažované umění „zespoda“, při jehož komerční tvorbě nikdo nikoho neokrádá. „Vlk z Wallstreetu“ je nejnovějším z řady filmů, jež si v posledních letech berou na paškál svět vysokých financí. V něm existuje, jako ostatně v každé lidské činnosti, spousta nešvarů, a je škoda, že Vlk chápe Wallstreet zhruba tak málo, jak jej chápe dělnická pěst. Novodobí „vrahové“ se tak dokonce mohou radovat, že film odvádí pozornost od skutečných problémů.
...
Ano, dnes již asi není pochyb o tom, že se finančníci nedostatečně pojistili proti riziku; pře trvá jen o příčinu. Mohly za to vlády tím, že se nikdy ani nepokusily vyvrátit spekulace, že by případný krach zalepily penězi z berní, tvrdíce, že krach by byl příliš drastický („too big to fail“), a tak si na takové vykoupení finančníci vsadili? Nebo krach způsobily vlády již dříve přímou podporou rizika, ať už skrze své hypoteční agentury Freddie Mac a Fannie Mae, nebo šířením mýtu o nemožnosti státního bankrotu, nyní Řeckem úspěšně vyvráceného? O těchto problémech Wallstreetu Vlk vůbec nepojednává.
...
Vlkova firma prodává akcie, které nikdy na burze nebyly nebo z ní byly vyřazeny. Jakkoli jsou výdělky vysoké, nepohybuje se ve světě vysokých financí. Neobchoduje na Wall Street nýbrž na předměstí a sen o zbohatnutí neprodává investorům nýbrž obyčejným, spíše chudším lidem, kteří pozlátko Wallstreetu znají jen z televize a chtějí snít sen o rychlém zbohatnutí (tak jako hráči výherních automatů či sportky). Vlk má sen stejný, ale nutně jen jemu se splní. Je to takové modifikované letadlo: nakoupí za pakatel bezcenné papíry, které pak začne prodávat neinformovaným, jejichž poptávka sama o sobě zvýší cenu papírů, na kterých tak Vlk vydělá. Na trzích s malou likviditou je velice jednoduché ovlivnit cenu, u akcií ČEZu to bude těžší. Nevyhnutelný krach pak na konci pyramidy svede na nepředvídatelnost trhu. Ekvivalenty v českém prostředí tak můžeme hledat spíše v bláhových slibech porevolučních kampeliček.
Film tak o
světě vysokých financí, tolik dnes diskutovaném, nevypovídá takřka nic.
Úspory vnímavého ostražitého diváka pak přihraje dlouho etablovaným
firmám (které se jistě radují, že jim film omezil konkurenci od malých
ale seriózních firem). Film tak v podstatě jen opakuje starou pravdu –na
lidské hlouposti se dá pohádkově vydělat. A co si má z filmu odnést
nová česká vláda? O regulaci vysokých financí vlastně nic. Jde však o
zásadní svědectví o důležitosti finanční gramotnosti obyvatelstva. Vláda
by tak měla přestat s všemožnými daňovými úlevami, které jen vytváří
nesmyslnou změť tisíců finančních produktů, ve které aby se prase
vyznalo, natož pak vlk. A hlavně: Proč učíme již ve třetí třídě
desetistupňovou škálu tvrdosti nerostů a k principu úroku či investic se
nikdy nedostaneme? Je to snad proto, aby budoucí generace v zoufalství
věděly, o co si omlátit hlavu? Schopnost zhodnotit investiční spíše než
fyzikální vlastnosti diamantu je životadárnější."
Žádné komentáře:
Okomentovat