Je Nobelova cena za mír v dobrých rukou?

Zajímavý komentář k příčinám nepokojů na Ukrajině:

"Svodka přítele Tomáše Haase:
Podívejme se na posloupnost událostí v jednání EU s Ukrajinou:
Summit Ukrajina – EU byl svolán aby Ukrajina podepsala Asociační dohodu.
Ukrajinci vyjednávali až do posledního možného dne.
Poslední Evropou nabízená verze dohody byla ale pro Ukrajinu nepřijatelná.
Ukrajinci nedostali ani nějaký vzdálený příslib zrušení vízové povinnosti.
Ukrajinské zboží mělo do neurčené doby zůstat mimo hranice EU, protože prý neodpovídá Evropským standardům.
Zboží z EU mělo mít okamžitý plný přístup na Ukrajinský trh.
Ukrajina má volnou hranici s Ruskem. Rusko, které se chce bránit přívalu bezcelného evropského zboží pohrozilo, že v takovém případě zavře své dosud otevřené hranice s Ukrajinou.
A závislost Ukrajiny na obchodu s Ruskem je pro Ukrajinu kritická, zvláště nesmí-li její zboží do Evropy.
Ukrajina před vypuknutím nepokojů stála před bankrotem.
Hospodářská pomoc Ukrajině? Nějaká náhrada za ztracený Ruský trh?
Ze strany EU žádná - EU nabídla půjčku ve výši 620 milionů eur.
Ukrajina ale potřebuje mnohonásobně tolik.
Za těchto okolností nechce Ukrajinská vláda asociační dohodu podepsat a přerušuje rozhovory.
A v této situaci nabídlo Rusko Ukrajině okamžitou pomoc ve výši 15 miliard eur a okamžité snížení cen plynu..
U nás se to prodává tak, že na Putinův nátlak Ukrajina svévolně zavrhla asociační dohodu s EU a prezident ji zavlekl zpět do područí Moskvy.
Nebylo to spíše tak, že to byla nevůle EU poskytnout Ukrajině jakoukoliv hmatatelnou pomoc a spěch s uzavřením dohody ještě před evropskými volbami, co donutilo Janukovyče přerušit rozhovory s EU, které z pohledu Ukrajiny nevedly nikam a přijmout Putinovu nabídku?
Vím, že asi pobouřím mnoho přátel. Ale zdá se mi, že kdosi, jmenovitě EU, tady hodně zpackal.
Nevím, zda a jakou hru tady hrál Putin.
Ale zdá se mi, že ani žádnou hru hrát nemusel.
Evropská Unie mu Ukrajinu naservírovala na stříbrném podnose."

Má ČR bojovat za investiční pobídky?

"Zástupci Evropské komise chtějí sjednotit pravidla pro podporu investic. To by se mohlo negativně dotknout českých pobídek, kterými zdejší úřady lákají zahraniční firmy. Politici o zachování této podpory s Bruselem intenzivně vyjednávají." (celá zpráva)

Politici by si měli najít na práci něco lepšího než vyjednávat o pobídkách: jak ukazuje studie Petera Bolchy a Aleny Zemplinerové, pobídky nám totiž nic moc nepřinášejí:

"Pomocí dostupných dat a metod ekonometrické analýzy byla prokázána velmi
nízká účinnost politiky investičních pobídek. Z každé koruny projektů podpořených
z veřejných prostředků byly u podpořených firem touto podporou vyvolány investice
maximálně ve výši 0,26 Kč, tedy v průměru pouze 90 mil. Kč na firmu z celkově
přislíbených 576 mil. Kč. Naše výsledky tedy ukazují, že stoprocentní kauzální
dopad pobídek na investice lze jednoznačně zpochybnit. Výsledky naší analýzy jsou
v souladu s většinou významných nezávislých zahraničních studií, které referujeme
výše. Výsledky jsou naopak v rozporu s analýzami vypracovanými pro české vládní
instituce poskytující pobídky, které bez hlubší diskuse předpokládají stoprocentní
kauzální efekt (tj. že žádné investice by bez projektů nenastaly)."

I kdyby však investiční pobídky teoreticky měly nějaký významný efekt na investice, sjednocení pravidel na úrovni EU by pravděpodobně bylo i tak pro ČR a ostatní členské státy výhodné: pokud totiž každá země uplatňuje pobídky, relativní pozice všech zemí zůstává stejná, jako kdyby pobídky neuplatňovala žádná z nich. Sjednocení pravidel spolu s plošným omezením pobídek by tedy vedlo ke stejnému objemu investic jako před omezením a současně k úspoře veřejných prostředků.

Jak Tygři prohráli

Můj starší článek o nositelých Nobelovy ceny za ekonomii 2013, kteý původně vyšel v časopise Vesmír, je nyní přetištěn v časopise Terra Libera.

Ridley o klimatických změnách

Debatu o globálních klimatických změnách lze rozložit do několika otázek:

1. Dochází ke globálním klimatickým změnám?
2. Přispívá k případným klimatickým změnám svojí činností člověk?
3. Jsou náklady případných klimatických změn větší než náklady boje s těmito změnami?

Podle Matta Ridleyho je všeobecná shoda na kladných odpovědích v případě prvních dvou otázek. Neshoda je v odpovědi na otázku třetí. Podle Ridleyho měli prozatím pravdu ti, kdo na ni odpovídají záporně. (Problém však je, že možné budoucí náklady klimatických změn  jsou velmi obtížně vyčíslitelné.)

EU hledá superstát

Pro eurozónu existují dva možné scénaře: buď vznikne fiskální a politická unie nebo se eurozóna rozpadne (případně obojí v uvedeném pořadí).

První varianta je součástí polooficiální agendy Evropské komise. Pro vytvoření spojených států evropských se několikrát vyslovila komisařka Viviane Reding (naposledy zde). Od tohoto kroku si slibuje zbavení se napětí napříč Evropou. Není však vůbec jasné, že by vytvoření fiskální a politické unie napětí snížilo; pravděpodobnější se zdá zcela opačný efekt: jelikož je Evropa reálně politicky nejednotná, nominální politická unifikace povede ke zvýšení napětí a k vyostření sporů.

V každém případě, diskuse o přijetí eura by jak možnost politické unie tak možnost rozpadu eurozóny měla vzít v úvahu, neboť oba scénáře představují pro ČR poměrně značné náklady.

Jak se nabbalit

"Mamma Mia!" vykřikl nejeden módní návrhář při pohledu na ošacení, ve kterém vystupovala skupina ABBA. Dnes už víme, že bizarní oblečky populární čtveřice nejsou důsledkem jejich špatného vkusu, nýbrž švédských daňových zákonů. Ty totiž umožňovaly odečet nákladů na ošacení z daní v případech, kdy toto ošacení bylo natolik pobuřující, že se nedalo nosit na ulici. Lidé zkrátka reagují na změny nákladů a výnosů, chiquitity nevyjímaje. Celá zpráva je zde.

Ekonomie těhotenství

Co se stane, když ekonomka otěhotní? Začne analyzovat data. Pokud umí dobře psát, napíše o tom knihu. A tak vznikla kniha Expecting better of Emily Oster. Kdo nemá čas číst nebo ho těhotenství zas tak nepálí, zde je výborný rozhovor (audio). Kdo má času hodně, tak tady je ještě jeden rozhovor (video) a tady další (text).

Zde je recenze v češtině (kritická a zajímavá), která končí dobrou radou:

"Jednu věc byste si z [knihy] ale odnést mohli. Nenechejte se v ordinaci snadno odbýt neurčitými odpověďmi, ať už čekáte miminko, nebo se učíte žít s bypassem. Ptejte se, jaká konkrétní rizika vám hrozí z toho, před čím vás lékaři povšechně varují. Buďte v tom zdvořilí, ale neústupní. Nejste malé děti a zasloužíte si něco lepšího než seznam zákazů."

Kolik utratit za TV?

Nedávno jsem narazil na TV za téměř milion korun. Kdo ji za tuto cenu koupí? Je možné, že nikdo, ale přesto se ji může vyplatit nabízet. Proč? Protože pokud se prodává TV za milion, nevypadají TV za 150 000 - 300 000 Kč již tak draze. Řečeno techničtějším jazykem, TV za milion mění "referenční rámec": někteří lidé, kteří by si TV za 300 000 nekoupili, pokud by byla nejdražší na trhu, si ji nyní koupí s utěšujícím pocitem "existují i dražší TV". Takováto závislost rozhodnování na referenčním rámci může být iracionální. Proto ekonomové varují: 300 000 za TV je opravdu dost peněz.

Ekonomie platí i pro Buddhy

Park Lingshan v městě Wuxi v čínské provincii Jiangsu se může pochlubit 88 metrovou sochou Buddhy. Tato socha minulý rok přilákala 3,8 milionů návštěvníků a přispěla tak k tomu, že tržby parku dosáhly výše 1,2 miliard yuanů (4 miliardy korun).


Podle jednoho ze základních principů ekonomie vede růst poptávky k růstu nabízeného množství. Tento evidentně princip platí i pro sochy: v roce 2014 bude v Číně vztyčeno deset dalších obřích Buddhů.

Celá zpráva je zde.

Sočialismus se sportovní tváří

Olympijský park na Letné má prý stát 66 milionů korun. Dobrá zpráva je, že díky této "investici" ušetříme 264 milionů korun! Alespoň to tvrdí předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval:

"Chceme, aby si hlavně děti zamilovaly sport a zůstaly u něj. Vždyť u nás pravidelně sportuje necelá třetina obyvatel, s tím musíme něco dělat. Každá koruna investovaná do sportu ušetří čtyři koruny ve zdravotnictví."

 Jen více takových "investic", ať jsme konečně zdraví a bohatí.

Jak nepřijít o zlatá vejce

Dalibor Roháč o příjmové nerovnosti:

"...[uvaliť celosvetovú daň na kapitál] by zabilo sliepku, ktorá znáša zlaté vajcia. Tie isté sily, ktoré sú za rastom príjmových rozdielov – nové technológie a integrované svetové trhy – sú totiž aj za bezprecedentným nárastom properity ako na Západe tak v chudobných krajinách."

"Namiesto zvyšovania daní pre vysokopríjmové vrstvy, by tak politici mali riešiť príčiny toho, prečo majú mnohí ľudia v rozvinutých krajinách problém byť úspešnými v ekonomike 21. storočia: nekvalitné základné a stredné školstvo, nízka flexibilita a geografická mobilita práce a prežité chápanie práce ako dobre definovaného, stabilného a rutinného zdroja obživy."

Petr Drulák o kapitalismu

Petr Drulák (inspirován Schumpeterem) píše: 

"...kapitalismus není pouze hodnotově neutrální systém výroby a distribuce, nýbrž systém, který podporuje velmi úzkou racionalitu jednání s určitými hodnotami a jenž v sobě skrývá totalizující tendenci ovládnout svojí logikou a hodnotami celou společnost."

Je pravda, že kapitalismus není hodnotově neutrální systém: je založen na respektu k vlastnictví, dodržování smluv a svobodě využívat znalosti pro své vlastní účely (Hayek). Je zavádějící tvrdit, že kapitalismus podporuje "velmi úzkou racionalitu jednání s určitými hodnotami": kapitalismus podporuje soutěž hodnot (v rámci daných pravidel), přičemž žádná z těchto hodnot není nadřazená (vyjma výše uvedených "metahodnot", které tuto soutěž umožňují).

"V kapitalistickém systému lze všechno koupit, nic nemá vlastní nezpochybnitelnou hodnotu, a naopak vše má svoji cenu."

Při vší úctě k autorovi, toto je buď nic neříkající klišé nebo omyl. V kapitalismu mohou lidé přisuzovat nezpochybnitelnou hodnotu čemu chtějí. Není také pravda, že vše má svoji cenu: cenu mají pouze statky, které jsou předmětem směny. (Ekonomové sice pracují s "cenou" v širším smyslu, ale to je jiná věc.)

"Když se kapitalistická logika střetne se společností a jejími tradičními institucemi, jako jsou rodina či náboženství, pak je rozkládá a korumpuje. Na to si kapitalismus vystačí sám i bez „levicového“ relativismu."

Buďme rádi za rozklad některých "tradičních institucí", jako je např. diskriminace podle rasy a pohlaví (viz např. zde). Pokud jde o rozklad rodiny, ten je mj. důsledkem toho, že jsou lidé bohatší. Patří nárůst bohatství k "neblahým dopadům kapitalismu"?

K čemu je dobrý diamant? Aneb jak nechytnout vlka

 Z článku Petra Bartoně (Lidové noviny 3.2.2014):

„Do roka a do dne pryč s vámi, vrahové z Wallstreetu!! Ne, vy nebudete vládnout světem vy nevnutíte nám svůj řád plný hladu, bídy, otroctví. Dnes každý dělník dávno ví, že v řadách našich bují síla, ta, jenž svět v ráj obrátila!!“

Angažované umění není samozřejmě výmysl komunistické diktatury, používal je každý mocipán dějin k upevnění svých představ o „ráji“, v nějž svět obrátil. Svobodná společnost vyznačuje se pak tím, že vedle oficiálního angažovaného umění, na které musí všichni přispívat daněmi, existuje i spontánní angažované umění „zespoda“, při jehož komerční tvorbě nikdo nikoho neokrádá. „Vlk z Wallstreetu“ je nejnovějším z řady filmů, jež si v posledních letech berou na paškál svět vysokých financí. V něm existuje, jako ostatně v každé lidské činnosti, spousta nešvarů, a je škoda, že Vlk chápe Wallstreet zhruba tak málo, jak jej chápe dělnická pěst. Novodobí „vrahové“ se tak dokonce mohou radovat, že film odvádí pozornost od skutečných problémů.
...
Ano, dnes již asi není pochyb o tom, že se finančníci nedostatečně pojistili proti riziku; pře trvá jen o příčinu. Mohly za to vlády tím, že se nikdy ani nepokusily vyvrátit spekulace, že by případný krach zalepily penězi z berní, tvrdíce, že krach by byl příliš drastický („too big to fail“), a tak si na takové vykoupení finančníci vsadili? Nebo krach způsobily vlády již dříve přímou podporou rizika, ať už skrze své hypoteční agentury Freddie Mac a Fannie Mae, nebo šířením mýtu o nemožnosti státního bankrotu, nyní Řeckem úspěšně vyvráceného? O těchto problémech Wallstreetu Vlk vůbec nepojednává.
...
Vlkova firma prodává akcie, které nikdy na burze nebyly nebo z ní byly vyřazeny. Jakkoli jsou výdělky vysoké, nepohybuje se ve světě vysokých financí. Neobchoduje na Wall Street nýbrž na předměstí a sen o zbohatnutí neprodává investorům nýbrž obyčejným, spíše chudším lidem, kteří pozlátko Wallstreetu znají jen z televize a chtějí snít sen o rychlém zbohatnutí (tak jako hráči výherních automatů či sportky). Vlk má sen stejný, ale nutně jen jemu se splní. Je to takové modifikované letadlo: nakoupí za pakatel bezcenné papíry, které pak začne prodávat neinformovaným, jejichž poptávka sama o sobě zvýší cenu papírů, na kterých tak Vlk vydělá. Na trzích s malou likviditou je velice jednoduché ovlivnit cenu, u akcií ČEZu to bude těžší. Nevyhnutelný krach pak na konci pyramidy svede na nepředvídatelnost trhu. Ekvivalenty v českém prostředí tak můžeme hledat spíše v bláhových slibech porevolučních kampeliček.
 

Film tak o světě vysokých financí, tolik dnes diskutovaném, nevypovídá takřka nic. Úspory vnímavého ostražitého diváka pak přihraje dlouho etablovaným firmám (které se jistě radují, že jim film omezil konkurenci od malých ale seriózních firem). Film tak v podstatě jen opakuje starou pravdu –na lidské hlouposti se dá pohádkově vydělat. A co si má z filmu odnést nová česká vláda? O regulaci vysokých financí vlastně nic. Jde však o zásadní svědectví o důležitosti finanční gramotnosti obyvatelstva. Vláda by tak měla přestat s všemožnými daňovými úlevami, které jen vytváří nesmyslnou změť tisíců finančních produktů, ve které aby se prase vyznalo, natož pak vlk. A hlavně: Proč učíme již ve třetí třídě desetistupňovou škálu tvrdosti nerostů a k principu úroku či investic se nikdy nedostaneme? Je to snad proto, aby budoucí generace v zoufalství věděly, o co si omlátit hlavu? Schopnost zhodnotit investiční spíše než fyzikální vlastnosti diamantu je životadárnější."

Euro za nás nic nevyřeší

Jaroslav Borovička píše:

"Dobře fungující země propluly globální recesí celkem rozumně i bez eura, zatímco zemím špatně fungujícím euro nijak nepomohlo."

"Ostatně i celý proces přijímání eura je celkem riskantní. Dva roky přechodné fáze s prakticky fixním kurzem udělají Českou republiku nejvíce zranitelnou, právě proto, že centrální banka bude muset bránit pevný kurz vůči potenciálním spekulantům. A případný neúspěch může významně poškodit naši důvěryhodnost."

O úřednících a Evropě

1. Nejoblíbenějším místem největších podvodníků jsou úřady.
2. Všichni úředníci jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější.
3. Co nás čeká?